Nesrovná, nesrovná, nesrovná. Už nikdy se to nesrovná. Respektive srovná se to do stejného výstupu - tj. ztratí se talent, ze kterého mohl být společnosti prospěšný vědec, a zůstanou fajn lidi, prospěšní společnosti jako úředníci třeba. Pokud nadané dítě utlučeš drilem násobilky, už nikdy z něj nebude třeba ten vědec nebo vynálezce nové techniky, materiálů, léčebných metod... Hezky se srovná s nenadanými. Není to škoda?
Nesrovná se to tak, že by nadaný matemetik "přežil" 13 let klasické frontální výuky a pak pokračoval v rozvoji svého génia, pokud současně není silná osobnost, která svůj talent rozvíjí nezávisle na školních požadavcích, které ho časově vytěžují dost na to, aby neměl "čas na blbosti".