Článek je to zajímavý, ale není to spis, takže jako důvěryhodný zdroj informací neobstojí. Spíš shrnuje to, co už víme (pokud tomu věříme) odjinud. Taky je psaný dost senzacechtivě.
Pro Michalákovy mluví několik podstatných faktů. Nejenže nebyli odsouzeni, ale nebyli ani obžalováni z žádného činu proti dětem. Děti jsou rozdělené, nebyly svěřené do péče svých českých příbuzných a uvažuje se o adopci. Norská velvyslankyně lhala, když tvrdila, že matka neuvedla podstatné údaje ze spisu, protože potom sama přiznala, že spis neviděla. Tyhle skutečnosti nezpochybňuje ani jedna strana a můžeme je tudíž považovat za prokázané s rozumnou mírou nejistoty.
Není tudíž nutné opírat se o další, pochybné, zdroje.