Milo, já přesně nevím, co jsi kde psala, ale jen z Tvých reakcí resp. ponětí o na dvoujazyčné vvýchově mám pocit, že "kloužeš po povrchu".
Např. Kdyz tak male dite travi vetsinu dne v prostredi s jinym jazykem, moc toho "materskeho" nez jde spat nepochyta.

Francouzsky s nima mluvil jen můj muž, doma.
Chodily do MŠ - české.
Já s mužem mluvila aj. až teď více česky, záleží na okolnostech a přítomnosti jiných lidí.

Děti mluví rovnoceně čj. i fr.j., absolutně bez obtíží a jakýhokoliv úsilí.
To musely občas vyvinout paní učitelky na počátku MŠ docházky toho staršího, protože ten byť v ČR tu češtinu doma jako převažující řeč neslyšel.
A světe div se, neměly s tím problémy, byly na něj milé a on byl v pohodě.
A už vůbec nikoho nenapadlo nás třeba udat na sociálce.
Inu jiná země,jiný mrav.