Paní to vysvětlovala asi proto, že její syn na tom jednak nebyl dobře, v té době o mnoho hůř než ten můj a ona se hlavně zajímala první o to, proč tam se synem jsem. Ale už věděla, že s tím svým tam nezůstane, ale když tam viděla mě, tak jí to asi přišlo blbý. Vy se na něj kouknete, že jo.
No což o to, koukla jsem, není dobrý mít v přítomnosti svého dítěte jiné dítě vystresované, ale měla jsem konflikt se zdravotníky, protože jak s tím chlapcem mluvili, to bylo hrozný. Nicméně si myslím, že situaci by prospělo, kdyby ona matka s oním chlapcem tam zůstala alespoň do stanovení základního postupu, případně aspoň do dalšího zákroku. Teto, pojď tam se mnou, já se bojím. To jsem ale nemohla, to je jasný, jen mi slíbil zřízenec, který ho odvážel, že ho uklidní a nenechá nikde samotného. V mé přítomnosti se k tomu chlapci choval příjemně. Zarazilo mě ale, že pro toho hocha přijel zřízenec a neodvážela ho dětská sestra, řekli mi, že z oddělení na oddělení musí děti odvážet sestra. Jenže to jsou věci, který musí pořešit rodič a ne cizí člověk.