Já se taky řídila přáním syna jít do školy s kamarády - proto jsem ho tam nechala, ač mi blikala vnitřní žárovka, že to není dobrý.
A čekala jsem příliš dlouho se změnou, protože zastávám názor, že dítě s tím musí souhlasit - a on nesouhlasil se změnou ani když se dostával do stresu. Nakonec došel k závěru, že učitelka je skvělá, jen on je špatný a tak si nic jinýho nezaslouží. Už jsem se začala rozhodovat, že nebudu koukat na jeho přání, ale prostě kvůli němu odejde jinam, cosi se na škole stalo, na syna už toho bylo moc a rád souhlasil se změnou školy. Ale trvalo dost dlouho, než byl schopen si připustit, že učitelka ho šikanovala.