Davam pohled oblibeneho vnoucete:

Moje babicka, pro me nejlepsi na svete, si mezi 5 vnoucaty vybrala jako oblibene vnouce me. Byla jsem nejstarsi, mama sla po pul roce do prace, prvni roky zivota jsem stravila hlavne s babickou (to jsem se dozvedela az po smrti babicky). Byla to mimoradne inteligentni, vzdelana a akcni zena, pracovita, extravagantni, zabavna, polyglot, rada cestovala a mela uzasny smysl pro humor. Teda tak jsem to videla ja. Pro zbytek rodiny to byla nesnesitelna baba, xenofobni a protivna, na ostatni vnoucata zdaleka nebyla tak mila, obcas je pekne drsne zprazila za blbosti nebo jim nezapomnela pripomenout, ze jsem jeji favoritka.
Babicku jsem videla min, nez bych chtela (mozna do toho vnesli nasi nejaky plan A) ale kdyby me od ni uplne odrizli, prisla bych o kus sebe. Jsem strasne rada, ze jsem ji mela.

Ostatni sourozence to sice stvalo, ale zbytek rodiny, ktery mel taky casto babicky plne zuby, je dostatecne podporoval a ujistoval, ze babicku je treba brat jako pocasi - s tim taky nikdo nic nenadela a nekdy holt prijde uragan.