Violo,
pročetla jsem si celou diskuzi.
Víš, ono rozmlátit vztahy s širší rodinou je to nejjednodušší, co se nabízí. A v podstatě na to je vždycky času dost. Náprava poškozených vztahů je pak vždy o moc složitější.
Není to uvedeno v dotazu, ale tak nějak mi vyplývá, že se mluví o tchyni. Co na to manžel? Jak on vnímá celou situaci?
Je strašná spousta rodin, kde je jedno dítě upřednostňováno prarodiči (nechme prarodiče, ale bývá to i uvnitř rodin, to je pak průser). V naprosté většině milované dítě na babičku vzpomíná s láskou, a odmítanému dítěti obvykle nijak nechybí. Děti nejsou hloupé, a když vycítí nelásku, mají tendence to opětovat, aniž by jim to v budoucnu nějak ublížilo - vždyť nikdo, absolutně nikdo se nemůže zavděčit všem, a každý se ve svém životě setká s někým, komu nesedí.
Naopak odstřihnutí druhého dítka od babičky, kterou miluje a mají spolu pěkný vztah, na něm to stopy zanechá zcela jistě.
Ber to tak, že fajn babička je pro dítě velký přínos, a babička na hov.o nikomu nechybí, přičemž to může být klidně jedna osoba a dvě (tři, čtyři) různé děti. Vážně je to časté.
Na tobě je (nebo by bylo) získat co možná největší nadhled. Chápu, že je ti líto odmítaného dítěte - z druhé stránky tomu druhému bys vzala babičku? JE to těžké, je to blbé, ale je to život, a možná ani není od věci ty děti takhle na to připravit, že ne vždy je všechno růžové.
A časem si to obě děti v sobě dokáží srovnat, kdoví, co bude za pár let, někdy se karta zase obrátí a je všechno jinak...
Pokud jinak vztahy s babičkou jsou víceméně v normě, brala bych to skutečně, že je to život, že se člověk nemůže zalíbit lidem všem, a stejně tak bych to při případném dotazu odmítaného dítka mu to s klidem vysvětlila úměrně jeho věku. Nebo hrála do autu, že mám s ním jiný program, to už je pak na zvážení.
Držím pěsti, vztahy jsou skoro všude divoké.