Zakladatelko,chapu,mam to trochu podobne. Myslim,ze je dobre si uvedomit,ze mamu nezmenis,ze ona Ti vic dat nemuze,co bys chtela/potrebovala,ona je, jaka je. Ja jsem se trapila podobne,posilily me tezke chvile v zivote, kdy mama stala pri me, pomohlav prakt.vecech,videla jsem, ze ji na me zalezi - mam ted vetsi nadhled - dava mipo svem, stejne jako ja ji. Vztah to nikdy nebude idealni, jak bychom si obe predstavovaly, ale jsme jen lide se svymi omezenimi.

Ja jsem kdysi mame navrhovala rodinnou poradnu,mamka nechtela - podle me taky moznost,ale musely by byt pristupne obe strany.