Já jsem na to šla přes babi - to je extrémně zlá, hloupá a manipulativní osoba. Dlouho jsem se tak různě trápila tím, co mi řekla, až mi jednoho dne došlo, že její rady, moudra, kritiky jsou natolik absurdní, že nemá cenu se jimi vůbec zabývat.
No a jakmile jednou pochopíš tenhle princip, funguje to i u všech ostatních, v mém případě třeba u mámy a sestry. Prostě ti v nějakém okamžiku najednou docvakne, že jsi dospělá, život si můžeš řídit naprosto jen podle sebe, nepotřebuješ se nikomu zavděčit, názor ostatních na tvou osobu tě nezajímá, nevyžádanými radami se nemusíš řídit.
Takže teď, pokud mi někdo nevyžádaně vstupuje do života, cítím takový zvláštní klid a nadhled. Jakože ať si plantá co chce, já se tím můžu a nemusím zabývat a můžu a nemusím se tím řídit.
No a kupodivu když se já chovám dospěle, protistrana na to reaguje taky změněným a dospělejším postojem. A máme se ve finále čím dál tím radši.