ale rozumíš tomu, že být v něčem /v čemkoliv/ ve třídě poslední je prostě pro každého těžké a unese to jen silný člověk/jedinec? A když to neunese, tak je otázka jak se k tomu postaví, buď zatrpkne nebo začne schválně zlobit, aby vynikl v nečem jiném nebo to vzdá, celkově. V zahraničí nejsou děti tak hnány do výkonu, jako malinké nejsou natolik konfrontovány s tím, že někdo je lepší a někdo horší. Daleko víc je dáván důraz na jejich psychické zdraví, méně stresu a přijímání informací bez neistálého tlaku, že někdo je lepší a někdo poslední. A kupodivu ekonomické výsledky těchto zemí jsou lepší, rapidně menší nezaměstnanost, lepší sociální systém, větší tolerance. Už bychom se mohli poučit, že život není start a cíl, ale průběžné výsledky. A není důležité kdo je první a kdo poslední, ale aby makali všichni stejně a bez stresu.