Je mi přes třicet a taky nějak nejsem smířená s tím, že mě máma má ráda "za něco". Vím, že jsem po těch letech naivní, ale pořád bych si asi přála, aby mě měla ráda prostě jen tak, i když něco po*eru, i když se mi nedaří, i když udělám něco, s čím nesouhlasí... No podle všeho se mi to nesplní. Myslím, že nezbývá, než to brát, jak to je, a s vlastním dítětem či dětmi si vědomě pěstovat lepší vztah. Ale sama vím, jak je to někdy člověku líto, když řešíš nejakej průser a vlastní máma si do tebe ještě cíleně rejpne.