Elo, šedesátníci nejsou žádní dezorientovaní stařečci. To jsou dospělí lidé, kteří holt mají svůj rozum, svůj postoj ke světu, svoje názory. Vy bydlíte společně, že řešíš takové detaily z jejich života? A proč je vlastně řešíš? Já si neumím představit, že by mi mé děti mluvily do života, upozorňovaly mne na mé chyby ... To se přiznám, že by mi vadilo, kdyby to bylo pravidelně (jasně, občas mě děti obdaří nějakým moudrem, ale není to nic systematického). Sice mi ještě není šedesát, ale předpokládám, že za necelých dvacet let nezdementním a budu nadále chtít žít svůj život po svém jako teď. Např. si neumím představit, že budu se svými dětmi konzultovat své léky, já také netuším, co moji rodiče užívají za léky. A to je jim sedmdesát. Ale jsou příčetní a umí si najít lékaře, kterému budou důvěřovat.