Berte to jen a pouze jako mou osobní spekulaci, vycházím z dojmu, kterej ve mě vyvolal ten první dopis paní Marty sem na rodinu. Pokud si dali dohromady svou situaci s případem Michalákových - což se celkem nabízelo, jinej českej příklad po ruce třeba neměli, koho se ptát nevěděli, mohli začít předpokládat, že to může mít stejnej průběh (vzpomeňte si, že tady byly přímo diskuse na téma "hrozí to i u nás?"). Možnej první spouštěč: neochota vzít případ ze strany advokátů, to bylo v debatách o Barnevernetu taky zmiňovaný. Kdo ví, snad si pak dotyčnej před očima narýsoval budoucnost podle Michaláka a jeho dětí: nutnej rozvod a jeho úplnej odchod, aby děti mohly zůstat aspoň s matkou, což ale ani tak není jistý - údajně se bál, když mu švagrová, u který byly děti umístěný, volala, že je to porušení zákazu kontaktu. Možná se bál, že by to mohlo vést k tomu, že děti budou odebraný z rodiny vůbec. Z takovýhle perspektivy by jeho odchod ze života byl krajním, ale logickým řešením.

Sebevražda může bejt klidně zkratový jednání, vzešlý z chybnýho vyhodnocení situace a rozhodování pod vysokým tlakem, nemusí to vůbec bejt výsledek nějakýho déletrvajícího stavu, takže ono "hned" se musí taky posuzovat opatrně, vyvodit se z toho dá možnost svědčící jak v jeho prospěch, tak neprospěch. Víc by mohla vědět paní Marta, se kterou možná předtím mluvil, případně někdo jinej, se kterým před smrtí případně mluvil, ale u kohokoli jinýho to je spekulace (i to mnou výše napsaný) a je strašně snadný podvědomě sklouznout na tu či na onu stranu podle toho, jak situaci vnímáme, a že ji hodně z diskutujících vnímá optikou věcí přímo s tou sebevraždou nesouvisejících (nejčastěji: podezřeni se má oznámit, padni komu padni X při podezření je nezbytná velká opatrnost).