Milada, zrejme si myslela toto:

Kojenec se naučí již v prvním pololetí života mnohým novým reakcím bez naší přímé účasti. Na příkladu 2-4 měsíčního kojence, jenž dostal svědivou vyrážku, si ukážeme, které nervosvalové mechanizmy se uplatňují, když se dítě naučí poškrábat svědící kuži.
Při svědivé vyrážce reaguje dítě na nepříjemný pocit celkovým pohybovým neklidem: Křičí, neklidně pohybuje rukama, nohama, hlavou i trupem. Tyto pohyby jsou projevem obranného reflexu. Většina takových pohybu nepřispíva k odstranění nepříjemného svědění, avšak jakmile se dítě náhodou dotkne bříška, které svědí, pocítí určitou úlevu. Sledujeme-li dítě po delší dobu jeho nemoci, zjistíme, že pohyby nožkami, hlavou a jinými částmi těla, které nepřinášejí úlevu, pomalu mizí, kdežto doteky bříška rukama přibývají a postupně se mění v tření bříška rukou. Trvá-li vyrážka delší dobu, ztrácí pohyb rukou ráz náhodnosti a dítě se naučí záměrně třít rukou svědící pokožku.
Zánětlivý proces v kuži vyvolal silné podráždění, jež se po nervové soustavě šíří a projevuje navenek živými pohyby celého těla - motorickým neklidem. Pohyby, které pocit úlevy nepřivodí, nejsou zpevňovány, a proto vyhasínají. Pohyby rukou po bříšku zmírňují nepříjemné svědění, jsou tudíž zpevňovány, neboť zmírnění svědivého pocitu funguje jako odměna. Toto postupné vyhasínání neúčinných pohybu a zpevňování účinných je podstatou vytváření nových pohybových dovedností, zkušeností a znalostí. Dítě se naučilo reagovat na nový podnět(svědění) novou reakcí (tření bříška rukou) zcela samo, pro tuto metódu vytváření nových reakcí na nové podněty se v literatuře ujelo ne zcela výstižné označení "metoda pokusu a omylu".

Ospravedlňujem sa za prípadné chyby :-))