Mám 4 chtěné děti ve věku 8, 6, 4 a 1 rok. Moc peněz nevyděláváme, hlídání nemáme žádné, neb rodina je daleko. Rozhodnout se pro to nejmenší bylo obtížné, taky jsem se bála, ale zas na druhou stranu chtěla. Co se zvládání týče, je dobré určit si priority a nedávat laťku moc vysoko. S dětmi se moc neučím, naštěstí to ani moc nepotřebují. Často mají nepořádek v aktovce a my věčně nepořádek v bytě. Často někam přijíždíme pozdě, přestože jsem bytostně dochvilný tvor. Po termínech také vyplňujeme a podáváme nejrůznější přihlášky na kroužky atd. Jsem poněkud výbušnější povahy a v tomto týmu se nelze udržet. Moje děti znají i velmi sprostá slova - bohužel ode mě. Mým životním pocitem je chaos a láska. Jsem šťastná, protože mám všechny ty děti ráda a manžela taky. Dokud budeme zdraví, živí, spolu a budeme mít na jídlo a uhlí, budu asi pořád šťastná.