Mám šest dětí a musím se přiznat, že nejtěžší to bylo, když se narodilo 3., byly brzo po sobě, nejstaršímu byly 3 roky, do toho jsme se stěhovali... Pak už to bylo v pohodě, netvrdím, že to je snadné a že jsem nebyla vyšťavená. Šesté se narodilo, když mi bylo 41. Předposlední teď chodí do první třídy a úkoly trvají denně cca 5 min. Starší dětí s lecčíms pomůžou.
Co mi přijde na větším počtu dětí krásné - to jsou ty sourozenecké "interakce", jak si vytvářejí vztah k novému sourozenci i mezi sebou.
Auto byl vždy problém, když jsme koupili větší, za chvíli jsme potřebovali další místo. Máme 6místnou multiplu a měli jsme 7 místné, které nám teď o vánocích jeden dobrák naboural a auto je v háji, od pojišťovny jsme včera dostali 10 tisíc.
Myslím, že s přibývajícím počtem dětí a tudíž i práce, prádla, vaření, jsem změnila názor na to, co děti mohou dělat. Když byl malý nejstarší (nyní 17 let), téměř nic nemusel dělat a když chtěl, tak jsem mu byla furt u zadku. Nyní ten šestiletý chce a dokáže udělat docela dost práce, jen mu v tom nebránit a nechtít si to dělat po svém a líp.
Občasné hlídání je tedy trochu potřeba, jak staré jsou ty babičky, to by fakt vůbec nezvládly?
No já bych tu asi napsala romány, omlouvám se ...