Já taky (jen a jen v dobrém) závidím. Svoje první dítě jsem si "vydobila" v 29 s pocitem, že ho mám na poslední chvíli, jak jsem stará, po mnoha proplakaných nocích.
Partner se jaksi vytratil a od té doby se šance prostě nenaskytla, a fakt jsem se snažila, no jo když s dítětem za ruku i to seznamování jde dost těžko.
Ty sis v klidu žila, budovala kariéru, první ve 36 a teď máš šanci mít 4 děti. Co já bych za to dala.
Čímž nezlehčuji tvé problémy, já měla plné ruce s jedním ve třiceti, čtyři batolata ve 40 musí být nářez, o tom žádná.
To si ale musíš rozmyslet sama se sebou, asi je to skutečně dost zásadní rezignace na pracovní naplnění, ale co já znám, tak tyto děti narozené starším matkám udělaly snad všem radost. Ale je pravda, že měly ty mladší děti větší a aspoň trochu samostatné. Na to bys musela nějaký ten rok vyčkat. Hodně štěstí. M.