Naši se taky děsně rvou, ale jen, když jsme doma. Občas poslouchám za dveřma a když nejsme doma, panuje harmonie. Onehdá mě viděla sousedka, jak poslouchám za dveřma vlastního bytu a asi si o mně pomyslela. Když jsou sami, holka se o kluka stará, když jsou nemocní, vaří čaj, kluk za ní vyklidí myčku, dojíždějí na kroužek sami autobusem přes půl Prahy a není jediný problém. Vzájemně si ze školy nosí úkoly a tak.
Když jsme doma, z jejich vztahu šílím, ječení mě přivádí k šílenství. Utěšuju se tím, že se rubou právě proto, že mě tím vyvádějí z míry. A taky když si představím, že by to bylo naopak a chovali by se takhle na veřejnosti :-(