já zakladatelku docela chápu, potkala jsem už hodně otců (ale i párů teda), kde ti rodiče nechali dítě naprosto bez jakékoli interakce (ačkoli se jí dítě dožadovalo, nebo se bavilo fakt nevhodně - lezlo po ostatních lidech atd). Dokonce i naši známí, manželé, měli dvouleté děcko (naše děti už byly cca 6 a 8 let) a šli jsme s nimi do restaurace, tenn chlap nebyl ani štont podat svýmu mláděti křupky nebo piškoty nebo co to měl v krabičce ve chvíli kdy jeho manželka odešla na wc - dítě se natahovalo, pištělo, on seděl vedle něj a říká "kde ta máma vězí - počkej až přijde máma, ta ti dá piškot"..... a navrch když se vrátila řekl něco ve smyslu "mámo asi se ti podělalo dítě" (aby ho jako ona došla přebalit, jako kdyby on neměl ruce nebo co). Takový chlapy bych vzala tou po... plínou po xichtě. Lemry líný.

Fakt si vážím svýho muže, že jde s dětma pouštět draka (i když mu není extra dobře), udělat sněhuláka (i když by si rád šel lehnout), jezdit na kole (i když ho pobolívaj záda z toho jak je hlídal aby nespadli - ohýbal se k nim), bruslit (i když by si sám rád třeba zahrál pořádnej hokej s velkýma chlapama, což už několik let vychází tak max 1x za sezonu), na vycházce s nima sbírá klacky, kůru, vyrábějí z toho blbosti co mi synátor nadšeně ukazuje a dcera pak chce taky, aby náááhodou neměla o blbinku míň. V létě je plánuje vzít na přespání pod širák do lesa (za humna), celkově jim dává dost volnost se projevit (já jsem posera, přiznávám na rovinu, akce typu šerm klackama u mě neprojdou - u muže jo a dokáže je zkorigovat aby to bylo bez zranění). Netváří se zpruzele při návštěvách zoo, dinoparků aj. dětských atrakcí. Chodí s dětmi k doktoru když je třeba, na rodičáky když je třeba, vyzvedává z kroužků, zná jména jejich kamarádů a celkově se orientuje v jejich životě.

Jo, výlety a dárky vymýšlím a vybírám spíš já, ale je to o domluvě, v tomhle mi to neva. Čteme tak napůl, stolní hry hraje spíš on, ale já se ráda přidám, když je třeba úkoly do školy, taky je schopen (tuhle si sypal popel na hlavu že dceři tvrdil, že krajské město Středočeského kraje je Praha - což jaksi není pravda), je ochoten je přizvat k nějaké domácí práci kterou aktuálně má a nechat je to zkusit (to nesnáším když rodiče odhánějí děti, pak aŤ si nestěžujou že jsou potomci líní a neangažujou se).

A právě se mi líbí, že na něm vidímm jak ho to s nima vlastně baví. Ale jesttli se to dá naučit to nevím. Spíš takové to - chytrému napověz, hloupého kopni/zaúkoluj/zadej jasné instrukce. Protože někdy ani mateřská, natož otcovská láska nevznikají spontánně, musí se "nacvičit".