"... jsme jim pořád opakovali, že ruku na ně můžou vztáhnout leda tak rodiče, oni na sebe navzájem nikoliv, měli by si pomáhat a držet u sebe."

Tohle opravdu někdo dětem říká? A pomáhá to? Já věřím tomu, že děti (lidé obecně) se učí mnohonásobně víc tím, co vidí a zažívají, než tím, co se jim říká (zvlášť když je to v rozporu). Jistě, aby se nemlátili a nehádali rodiče navzájem, to je základ, ale učit je, že rodič (ten silnější, větší, starší, "rozumnější") může udeřit nebo seřvat dítě (toho slabšího, menšího, mladšího, "méně rozumného"), to tedy zírám. Ne, že bych nikdy nezařvala nebo mi ani jedinkrát neujela ruka, ale to spíš že to mám vryto pod kůží z vlastní výchovy než že bych to považovala za férové a efektivní.