Taky bych mohla založit téma s tímto názvem, a trochu mě děsí, že tady všichni píšete o dost starších dětech - já se občas uklidňuju, že je to věkem a brzy to přejde . Je jim 7 a 5, a nejmladší dvouletý se pohotově učí od nich. Nepochybuju, ač jsem se od začátku snažila předcházet sourozenecké rivalitě, že dělám spousty výchovných chyb. Ale zároveň jsem dospěla k prozatimnímu závěru, že oni to prostě potřebují, že si tím trénují vymezování hranic a osobního prostoru, sociální interakci, a že taky člověk od přírody není mírumilovný tvor, ale dostává do vínku i nějakou porci agrese a musí se naučit s ní zacházet. Já hádky nesnáším, hádali se naši, hádaly jsme se se ségrou, naši na nás řvali, fackovali nás, bili důtkama. Takže jsem se přenastavila do modu "konflikty nesnáším", což asi taky není úplně přirozené, a tak mi teď vlastní děti uštědřují lekce, aby mě vychýlily z extrému .

Poslední dobou se mi docela daří se od těch jejich šarvátek emocionálně izolovat, nenechat se vytočit, buď se vůbec neangažovat, vypnout uši, nebo je s klidem odtrhnout, nebo je pak s klidem vyslechnout, co kdo komu. Ale stane se, že vybuchnu, a to oni se pak skoro semknou . Uklidní se celkem rychle oba tak jako tak.