Alraune, vycházím z toho, co psala zakladatelka: "pokud mám podezření".
Neřeším, jak jsem se k němu dopracovala.

Předpokládám, že 90% případů, kdy má člověk skutečně podezření (a není to msta zhrzené exmanželky), se ukáže jako pravdivých. Lidi většinou dokážou takové věci odhadnout. Pro ty případy, kdy ne, by tu mělo být síto odborníků na straně OSPOD a povolaných PČR.

Rozhodně je nevhodné se dál poptávat, jak dítěte, tak jeho okolí.
U dítěte hrozí sekundární viktimizace naším neodborným zásahem.
Ptát se agresora, to už je totální nesmysl - tím uvrhneme do nebezpečí jednak dítě, jednak sebe.
A ptát se v rodině je taky obyčejně dvojsečná zbraň - protože přesně nevíme, jak to tam chodí, co spustíme, kdo to třeba ví, ale nic proti tomu nedělá, jaké jsou tam vazby.

Takže otázky patří do rukou odborníků, na nás je okamžité ohlášení příslušným úřadům.