Po dlouhé době sedím u internetu a tak konečně zase něco připíšu.
Měla jsem opravdu obavy, jak budu zvládat těhotenskou poradnu 30 km daleko s + - dvouletým špuntem. Manžel mě přesvědčil, že to zvládne on. Ne, že by tam chodil místo mě, i když bych to občas brala :-), ale zařídil si to v práci tak, že mě tam vozí a v čekárně pomáhá s Martínkem. Mám skvělé chlapy. A v dubnu k nim přibyde další. Na přístup gynekologa ani sestřiček (Baťova nemocnice)si rozhodně nemůžu stěžovat, mrzí mě jen, že jsem neměla odvahu už dřív. Můžu srovnávat, během obou těhotenství se vyskytl stejný problém - špatné výsledky po odběru krve v 16. týdnu. Naštěstí to v obou případech dobře dopadlo. Ale přístup v Kroměříži a ve Zlíně rozhodně nebyl ani podobný. Teď jsem v pohodě. Díky poctivějšímu doktorovi sice obíhám jednoho doktora za druhým, což bych v KM nemusela, ale aspoň vím, že je všechno pod kontrolou.
Jenom se musím zeptat, jak to mám udělat, abych mohla ve Zlíně i rodit, ta vzdálenost a k tomu rychlost při minulém porodu mě trošku znervózňuje. Ale věřím, že mi dobře poradí.
Jestli máte někdo pocit, že svému gynekologovi nevěříte, že je vám nepříjemný..., vyměňte ho, je to vážně prospěšné.
A na porodnici, v případě, že to bude zlínská, už se docela těším. Určitě se pak podělím o zkušenosti, snad to některé z vás pomůže při rozhodování. Veronika