teď necituji sebe, ale velmi volně kolegu: v principu mají někteří lidé problém v komunikaci, v intimitě nebo jen fyzickém kontaktu z důvodů potlačených vzpomínek, které nedokázali zpracovat a tak je potlačili. Takovým příznakem bývá, že nemají žádné vzpomínky na velmi rané dětské období aspoň jako záblesky (1-2-3 roky). On to pak ještě rozvádí do té míry, že zdaleka nemusí jít o nějaké zneužití nebo násilí v našem slova smyslu. Z oblibou uvádí (třeba s tím má sám nějaký problém), že u kluků může být takovým traumatickým zdrojem násilné přetahovaní předkožky ať už rodiči nebo zdravotníky a klidně v roce dvou, jak se to za totáče dělalo.

Můj osobní pocit z toho je, že něco na tom bude. I v dospělosti člověk vytlačí negativní pocity, ale aspoň je schopen je zpracovat - když budu hovořit sám za sebe před x lety jsme si za vědomí jen s lokálem nechal trhat krční mandle, první pocit nic to nebylo, ale když jdu sám sobě do nitra měl jsme pocit že tam chcípnu.