1. je to jen období co skončí
2. nejsi v tom sama

když jsem měla jen 1 neustále řvoucí a furt se kojící dítě, bylo mi nejhůř. Bolelo mě vstát z postele, snila jsem o drogách a čumění do zdi ve svěrací kazajce, občas jsem to řízla nějakou brutální detektivkou nebo depresivním skandinávským seriálem, abych aspoň na chvíli zapomněla na svůj vlastní život. pomohlo mi udělat si nějaké světlé body v budoucnu, něco, na co bych se mohla těšit, googlit apod. učila jsem se najít si nové zájmy realizovatelné s dětmi dalo mi to strašnou práci, abych se naučila vážit si určitých okamžiků.

zpětně se zjistilo, že mi vadil lepek a mlíko, takže aspoň můžu na něco svalit vinu za to, že jsem byla úplně fyzicky i duševně vyčerpaná, s řídkou krví a dutými kostmi. nikdo mi totiž nevěřil. ale připadala jsem si jak magor - já workoholička a hroutím se v "nejšťastnějším období ženy"?