No, no, to je nějaká přísnost. Mně to taky přijde dojemné, když mi pětileté dítě odjíždí autobusem "s partou" někam na týden, ale to neznamená, že ho nechci pustit, nebo budu ten týden paralyzovaná (naopak.) Mně se chce dokonce někdy dojetím brečet, i když moje dítě třeba běží závod na 30 m v rámci místní organizace sokola Není proto samozřejmě žádný rozumný důvod ani mi přitom nezáleží, jak závod dopadne, ale slzy tečou, přestože nejsem žádná matka-stíhačka.