Co jsme dělali, stavěli domečky na pláži, plavali, hráli míčové hry, jezdili na pokoji autobusem-podle jízdního řádu, v tom umí číst od pěti let, večer na promenádu na zmrzku, výlety, pořád něco... On byl něco jako hyperaktivní dítě, pořád v pohybu a pořád se na něco ptal, diskutoval, dohadoval se, zajímal se, nezavřel pusu... Jeden se věnoval, druhej si četl nebo spal, nebo koukal do blba.

S dcerou by to asi vypadalo jinak, ta byla klidnější a někdy se zabavila sama.

Od osmnácti jezdí syn na prázdniny po Evropě s batůžkem, vše si plánuje a zařizuje sám. Takže konec dobrý, já si nestěžuju, ale neumím si představit takový nasazení v sedmdesáti a bez střídání. Naše babička (tehdy 56) ho vracela po několika hodinách.