Libuše, mimo můj prostor zase je, když samostatně žijící dospělí lidé kontaktují své rodiče denně.
Když jsem já byla na studiích, mobily neexistovaly, takže opravdu max. jednou týdně jsem zašla do telefonní budky, nebo jsem poslala pohled z nějakého výletu.
K rodičům jsem jela zhruba jednou za tři týdny, to bylo tak akorát, abychom si měli o čem popovídat.
Mám své rodiče myslím přiměřeně ráda, ale nemám potřebu rozebírat s nimi každé své nadechnutí.
Teď, když mám děti, jsme v kontaktu častěji, protože prarodiče se samozřejmě zajímají o život vnoučat a také rodiče jsou už starší.
Ale mladý člověk se podle mě potřebuje od rodičů spíš odpoutat a žít si po svém, mezi svými vrstevníky.