Většina tu píše o běžných "dětech", které studují v jiném městě, či rovnou bydlí v cizině. Našemu synovi je dvacet, má pouze základní školu, protože žádná střední ho nebavila víc jak 3 měsíce, sqvotuje, užívá návykové látky atd. Od 16-ti byl vcelku pravidelně hlášen jako pohřešovaný (v těch 16-ti zvládal sqotovat i 14 dní, než ho policie nešla -resp. než ho práskl někdo z kámošů). A ano - tehdy jsme s mužem objížděli celé město i okolí a hledali ho. V osmnácti jsme se museli smířit s tím, že jeho výchovu jsme nezvládli a že je plnoletý a zodpovědný sám za sebe a my nemáme právo mu do jeho života nadále zasahovat.
To, že s námi udržuje vztah, i když už ví, že tu nic neukradne a žádné další peníze mu nedáme, nám dává naději, že přeci jen někdy v budoucnu bude chtít žít normálním "konzervativním" způsobem života a pak mu budeme moci pomoct. Teď o to nestojí a my s manželem jsme vděční i za ten občasný kontakt po pár týdnech.