Yuki..,
tak svíčky mi tu hoří, v práci. Nejsem ani schopna pracovat...kamarádce se když tak s tímhloe nápadem ozvu, i když jem jí psala, že kdyby chtěla "pokec", ať dá vědět, že tu i přes to zlé budu. Vím, jaké to je..., měli spolu vztah téměř totožný jako já se svým milovaným...a vím, že kdysi mi říkala, že ztráty taťky bude pro ni hodně těžký, ještě víc maminky....proto ji chápu a cítím s ní....vím, jaké to je....

pro ni jako útěchu je jediné - měla ho tu v dobu, kdy ho nejvíc potřebovala ( to je puberta, první zamilování paod..), já tu šanci nedostala....je to blbý takhle napsat..., ale to nejdůležitější ve svémn životě dostala....poznal svá vnoučata a oni poznali dědu...u mě to tak není....

omlouvánm se.....