Podle mě na sebe hrneš moc odpovědnosti a pak špatně neseš, že nejsi schopná splnit všechny nároky, které na sebe sama kladeš. Psala jsi, že kamarádce "nevadilo", že chceš jít na kremaci ne že tě prosí o účast, že by to bez tebe nezvládla. Upřímně řečeno, nějak si neumím představit, že by moje pocity ze smrti a pohřbu otce závisely na účasti byť nejlepší kamarádky na jeho kremaci. Leda bych neměla nikoho jiného (zejména rodinu) nebo potřebovala od ní nějakou praktickou pomoc, o čemž se nezmiňuješ. Podle mě si děláš výčitky zbytečně.
Jestli by účast zhoršila nebo jinak ovlivnila tvůj psychický stav, to nedokážu říct, "zákaz" manžela raději nekomentuji, ale tedy v případě, že máš být někde v obchodě, tak tyto "praktické důvody" mají také svou váhu, ze zaměstnání by tě taky na pohřeb otce kamarádky pustit nemuseli.