Holky, musela jsem se odmlčet.
Neživím svůj smutek po tatínkovi úmyslně či schválně. Zemřel přesně týden po mých narozeninách, čili to vždy vypluje na povrch.... prostě to bolí a kamarádka ví, jak mi bylo. Na kremaci jsem se zhroutila, do školy nechodila až do téměř poloviny června.....
To, proč udělal to co udělal, jsem tak nějak pochopila až před cca 2-3 lety zpětně. Chápu ho, neměl východisko, přesto to bolí.....