Asi se přejmenuju na Sybilu.
Už dopoledne mi bylo jasné, že zakladatelka s dcerou do nemocnice nepojede, ani kdyby kulhala na obě nohy. Někteří rodiče mají prostě docela zvláštní přístup. Většinou jim to vychází, ale někdy taky ne. Zkrátka najdou důvody, proč se jim to zrovna nehodí. Nemají auto, doma je ještě mladší sourozenec.
Tohle nepochopím.
Holčičce přeji klidnou noc i uzdravení a Ivelince zase přeju, aby nikdy nemusela svého laxního přístupu, ohledně zdravotního stavu svého dítěte, litovat.

Nikdy nezapomenu na spolužačku ze základky, kterou ve škole začalo bolet břicho. Matka ji odvedla k lékařce a ta je poslala domů s ,, aspirinem,,.
Spolužačka měla teplotu a nemohla ani sedět, jak jí břicho bolelo. Večer sama rodičům říkala, že jí je špatně, ale oni se odvolávali na doktorku.
Ráno byla mrtvá. Doktorka jen krčila rameny.
Dodnes si pamatuju ten její pohled, když vycházela ze třídy. Seděla jsem s ní v lavici.