Eeko, Albar, jasně. Že jde primárně o délku studia a finančni podporu, to se v tom úvodním příspěvku nějak ztratilo; reagovala jsem na směr/obor studia.

Já jsem měla standardní délku studia 5 let, ale snad jeden jediný student ze všech ročníků, se kterými jsem se setkala, to skutečně v těch 5 letech vystudoval, ostatní za 6 (studijní plán byl v té době tak divně stavěný, že z těch nejnáročnějších předmětů byly místo zkoušek jen zápočty a kolokvia (s poloviční a čtvrtinovou kreditovou dotací). Prodloužit studium o jeden rok se dá, a od té doby, co je rozděleno na Bc. a NMgr., dá se vlastně prodloužit o dva roky. Já jsem z toho vycházela a ten 6. rok už jsem peníze od rodičů nechtěla, našla jsem si práci (bohužel jsem pak mj. kvůli práci nezvládla studium, ale to už by bylo jiné vyprávění). To mi přijde fér od toho dítěte - studuju déle, ale platit to nemusíte. Můj muž měl zase spolubydlícího, který každý rok udělal přijímačky, dostal kolej a studentské výhody, a chodil po brigádách, během toho roku ho vyhodili, ale on rovnou udělal nové přijímačky (tehdy se ještě za další/delší studium neplatilo).

Blanketiny děti jsou trochu zvláštní případ, pokud se ani neflákají, ale ani nespěchají s ukončením studia. Takové ty zásadnější věci, jako přechod z Bc. na NMgr. studium, změna oboru/školy, zahraniční stipendijní pobyt aj. věci, které mají vliv na délku studia, by rodiče vědět měli. Určitě nestudují ten stejný obor na té stejné škole 7 let, to by se jim prodražilo. Probrala bych to s nimi, že je na čase, aby buď zdůvodnily např. svou genialitou a excelentními studijními výsledky, že si zaslouží finanční podporu po delší dobu, a nebo se začaly na svém živobytí čím dál víc podílet.