Tak do tohohle máme ještě věkově hooodně daleko, ale za mě - nebránila bych se ani prodloužení studia (mám pro to pochopení - sama jsem to udělala), ale muselo by to být "na férovku" - mami, tati, naskytla se mi tato příležitost/udělal jsem tu a tu kravinu, nepovedla se mi zkouška, jste ochotni mi financovat ještě rok?

Samozřejmě chceme, aby potomci dostudovali, takže v tomhle případě bychom asi platili a ani moc neremcali (no, trošku možná jo, ale jen docela malinko).

Ale přístup "já si budu dělat co chci a studovat jak dlouho chci, vám nic říkat nemusím a nafučím hubu, že se ptáte, vy jen plaťte", to by mně teda HODNĚ vadilo.

Beru buď "nechci se nikomu z ničeho zpovídat, ale pojedu si komplet za svý" nebo "potřebuju vaši podporu, a pak je moje povinnost vás aspoň rámcově informovat co a jak, a pokud tam bude nějaká zásadní změna typu prodloužení studia o rok, tak to s vámi zkonzultovat."

Obecně nesnáším, když někomu, třebas i vlastnímu dítěti, není zatěžko brát od někoho prachy, ale je mu zatěžko plnit vůči němu základní povinnosti