V 1. třídě je ta angličtina fakt jen na seznámení, co by člověk po dětech chtěl, když to mají jednu hodinu týdně (u nás dokonce až pátou hodinu). Moji prvňáci teď umí to, co tu bylo vyjmenované, kromě částí těla, ty nás čekají. Umí písničky, slovíčka se učíme pomocí hraček, obrázků, hodně vybarvujeme, stříháme, lepíme, co jiného s nimi. Co jde, to spojujeme s pohybem, rytmizací, děti vypadají, že je to baví. Výslovnost je zatím dost problém, většině chybí přední zuby, takže jazykem šmejdí všelijak.
Hodně záleží na skupině, ve které dítě je, jestli jsou děti rozdělené podle výkonu nebo jen podle abecedy, třídy. Pokud jsou dělené podle výkonu, tak v deváté třídě jsou ty rozdíly veliké. V té dobré skupině jsou schopní se domluvit, reagují opravdu dobře, nedělají chyby v časech apod. Dokážou diskutovat o daném tématu, kdežto v té slabší skupině je úspěch, když dají dohromady smysluplnou větu - toť moje zkušenost. Ale je to hodně o motivaci těch dětí, v té výběrové skupině jsou většinou ti, co chtějí umět. A to je strašně moc.