Přidat odpověď
Úplně takhle si to pamatuju z pohřebního obřadu své babičky (ve smuteční síni), už před 25 lety. Moc si nevybavuju, jestli mi to přišlo krátké, ale rozhodně mi přišlo hrozné, když jsme ještě neopustili síň a zaměstnanci už ve spěchu vyměňovali kytky, fotku zemřelého, atd. Jsou to prostě fabriky :-(((.
Děda pak měl obřad jinde, kde to bylo takové komornější, ale zase řečník odmítl jakékoliv informace o mrtvém, které by mohl použít pro svou řeč a odvyprávěl tam cosi "sterilního", o smrti člověka, který celý život pracoval a miloval svou rodinu. V případě dědy to sedělo, ale on to nevěděl a co kdyby třeba děda bil nebo opustil 2 ženy, nesnášel se s dětmi apod???
Docela o tom přemýšlím, pokud jednou budu nucena nějaký obřad zajišťovat, jestli je možné v tom stresu během pár dní zorganizovat nebo "sehnat" něco lepšího. A plánovat pohřby nějak "předem" se mi taky nechce :-(
Předchozí