"Dobře, doběhni mu pro papír. Ale k čemu to bude dobré? Dítě si zvykne na úlevy, nebude se snažit, vždyť je chudinka s papírem. V životě se nikdo nebude ptát, jestli se mu chce, nebo nechce psát. Prostě dostane nařízené udělat práci a když ji neudělá, nebude mít výplatu...
Vždyť si tím psaním procvičuje grafomotoriku, ale tu měl mít už dávno procvičenou, na dlouhé psaní si stěžují zpravidla prvňáčci."

1. Bude to dobré k tomu, že bude mít z práce radost a ne prudu - buď půl dne přepisovat (ve výsledku stejně nečitelně) nebo za půlhodky na pc... Učitelka by to rozhodně měla akceptovat.

2. Dítě se bude pasovat do role chudinky s papírem jen v momentě, kdy to do něj budeš vrchem spodem hustit. To není tento případ. Kluk je inteligentní, v jiných předmětech bez úlev.

3. Dysgrafik si psaním zápisu do deníku fakt ruku neuvolňuje . Je to pro něj šílená práce. To ale člověk bez poruchy nepochopí.

Tyhle děti učím, vím, o čem mluvím.