Já mám zas přirozeně postavu dítěte a stanmdartně 48-50 kg.
Celoživotně se setkávám s předsudkem, že nejím a určitě schválně (přitom žeru jak nezavřená, mám prostě rychlem metabolismus a 154 cm na výšku), nebo co hůř, že mám nějakou "děsnou" nemoc. Popřípadě "jestli něco neberu"
![~8~](/g/s/37.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
No nebere, jím a žiju. Ale to málokomu vysvětlíš. Je to nám mrňavejm hubenejm stejně nepříjemný, jako vám, co máte sem tam kilčo navíc. A můj chlap má "normální postavu" taky žádnej hubeňour a furt si z nás lidi dělaj srandu "že mi všechno sežere". Už to ani není vtipný
![~2~](/g/s/19.gif)
Mě každej říkal nejdřív "počkej po druhým dítěti, to přibereš hned", po druhým jsem přibrala jen dvě kila, ty mi zůstaly (po porodu 1. jsem měla 45
![~;)](/g/s/2.gif)
), následně "no po třicítce už se tomu nevyhneš", no a já mám už pár let "po termínu", druhý dítě půjde do školy, třicítka v háji a furt čekám, kdy nakynu a vono nic