Mám děti o fous mladší, ale podobný věkový rozdíl a často ten mladší nic nedostane, "protože je ještě malý", nebo že babičku nenapadne, že když ten mladší vidí, že něco nese staršímu, taky by něco chtěl. tak učím staršího, že o dobroty se dělíme a že hračky se půjčují. bonbony a čokolády spravuju já, berem je na výlety apod., neexistuje, aby si dítě zalezlo a sežralo pytlík bonbonů či celou čokoládu.

bohužel: prarodiče chtějí trávit čas jen se starším dítětem, ale to druhé chce být se svým bráchou a samotné se hůř zabaví. nebo u babičky má starší drahé lego, u nás doma lego přestavujem, u nich se s tím nesmí montovat a musí to zůstat podle návodu, což mladší nepochopí. takže pokud jdeme k nim na návštěvu všichni, lego musí zůstat schované, protože co kdyby se přendala kostička z místa A na místo B...
děti vychovávám podle sebe, když se děje něco divně, ujistím je a vysvětlím, starce nepřevychovám. někdy je domluva možná, někdy ne.