Kalali, každé dítě je jiné, každé si může ve své hlavičce přebrat obdobný přístup úplně jinak. Pokud sama cítíš, že starší dcera není úplně v pohodě, chtělo by to něco na svém přístupu k ní změnit. Doporučuju (seřazeno dle důležitosti):
(i) pokud možno se nenechat vytočit. Nemyslím tím dusit vztek v sobě, ale spíš se na situaci podívat s nadhledem (například si zkus představit, jak jsi se třeba rozčilovala kvůli nočníku, přitom je to zpětně viděno úplně nepodstatná věc);
(ii) přehodnotit své požadavky a trvat jen na těch skutečně důležitých - pak i děti snáz pochopí, proč je potřeba něco dělat;
(iii) nedávat pokyny, ale domlouvat se s dětmi na tom, jak něco (společně) zvládnout;
(iv) mluvit spíš pozitivně než negativně;
(v) negeneralizovat, ale mluvit co nejvíc konkrétně;
(vi) pokud to jde, dělat vtípky a legrácky.

No a samozřejmě dávat dětem najevo lásku, ale to mám pocit, že děláš.