Zorko, ale abych upřesnila ten požadavek na povznesení, to není, že je mi jedno, co dítě dělá. Ale že se naučím některé věci neřešit, protože dospěji k poznání, že to pro spokojený život a vztahy není nutné, ale naopak kontraproduktivní.
Zůstanu-li u oblečení, k čemu povede, když budu denně masírovat puberťáka, aby si ve skříni vyskládal komínky? On bude držkovat, bude se bránit, budeme se hádat, on začne nesnášet tu skříň i to oblečení i mě ... A bude stejně chodit zmačkaný, protože ve škole stejně zmuchlá mikinu do kuličky a tričko se mu zmuchlá pod batohem atd.. Prostě úplně zbytečné mrhání silami bez pozitivního efektu. Takže ano, lépe se mi kouká na vyskládané komínky i na nažehlené puberťáky, ale domácí pohoda a dobré vztahy jsou mi přednější. Takže řeším pokud možno jen extrémní situace, které už považuji za neúnosné.