Jsem na tom dost podobně a přestože jsou situace, kdy ta mužská opora schází, tak ve finále si to taky už nějak neumím představit. Jen jsem ještě o nějaký ten pátek starší... v podstatě si nějak neumím představit to, že do naší zaběhnuté domácnosti se přistěhuje nový element, budeme si vymezovat prostory i sféry vlivu (dítě x matka x nový člen domácnosti). A jestli tohle všechno si umím představit aspoň trochu, tak už vůbec si neumím představit, že by ten mužský chtěl, abychom se my přistěhovali k němu. To už bych vůbec nechtěla. No a kdyby to bylo bez sestěhování tak to asi dlouhodobě nemá moc perspektivu, že...? Tak to nechávám osudu a říkám si, že mi buď přihraje do cesty někoho, kdo zruší tyhle mé obavy a kvůli komu bude mít smysl takové změny podstoupit a když ne, tak to tak asi nemá být.