susu: "a přitom realita je, že to vlastně slyšet není" Já byla naposledy s kamarádkou v multikině asi před 6 lety, metr od nás seděla tak asi třicítka a s prominutím žrala popkorn, i přes hlasitý zvuk filmu se to nedalo neslyšet, pravidelně zachrastila v kelímku, aby vylovila porci, kterou nacpala do úst, následovalo opravdu slyšitelné chroustání, a to trvalo asi půlku filmu, občas usrkla colu, o smradu z popkornu nemluvě. Z filmu jsme obě nic neměly, a to byl můj poslední filmový "zážitek" z multikina.