Tři bratry jsem absolvovala jen na youtube a stačilo to. Na dětské filmy naštěstí chodí dcera většinou s družinou.

A padesát odstínů je prostě naprosto vyprázdněná, nelogická, sterilní srágora, mluvím o filmu, knihu jsem nečetla. Z kina bych bez uzardění odešla po deseti minutách, ale vzala jsem tak kamarádku a ta tomu chtěla dát šanci. Můj celkový dojem po titulcích byl: "No to si snad ze mě dělají prdel." Ale napsala jsem o tom dva články, takže zas všechno zlé je pro něco dobré a z každého utrpení musí člověk něco vytěžit :)