Tak buď vyměň doktorku nebo zkus sama o sobě další vyšetření. Jak určitě víš že je fyziologicky v pořádku? Jaká vyšetření podstoupila? I když problém nutně nemusí být fyziologický ale může být i v psychice. Nebo kombinace obojího.

Mám trochu obdobný problém u syna, odmala měl potíže s kakáním. U něj tedy docházelo k dost těžké zácpě. Z toho co jsem si dovodila tak on prostě to nepozná správně "že je čas", domnívám se že jde o nějaký problém s nervovými zakončeními. Nebo má nějakou abnormalitu v tlustém střevě. K počůrávání u něj docházelo také jako spíš vedlejší "efekt" naplněné tlustého střeva, protože v tom stavu pak nedokázal dobře regulovat ani čůrání.

U něj také nemám žádný "nález", aby se potvrdila tato domněnka musel by podstoupit poněkud invazivní vyšetření s pobytem v nemocnici. Zatím jsem k tomuto nepřikročila protože se podařilo situaci stabilizovat. A je předpoklad že s věkem a růstem se situace muže upravit, i nervová soustava dozrává.

Nicméně na velkou musí chodit spíš "rozumem", prostě to hlídám a pošlu ho, nebo už teď si navykl i trochu sám. Spolupracuje, jelikož řešení následků zácpy je pro něj fakt nepříjemné, takže se docela snaží.

Nicméně mám ověřeno že on to v tu chvíli kdy by se mu mělo "chtít", fakt takto necítí, prostě nepozná to tehdy kdy by měl.

Takže věř že takový typ problému existuje, opravdu bych nevěřila doktorce že se "dceři nechce", spíš bych tipla že je dost pravděpodobné že ona to prostě fakt nepozná dokud je čas. A i z toho zadržování se mohl stát zlozvyk, prostě myslí že má čas, a nemá.

U syna taky bylo zadržování, protože když už to bylo dlouho, tak ho to pak bolelo, tak tím víc pak zadržoval, a tím víc to bylo horší, prostě začarovaný kruh. Odbourat to "psychicky", ten zvyk, bylo také těžké.

A asi ti to přijde divné, a věř že já moc moc dobře chápu jak je tento problém nepříjemný, ale z mého pohledu - buď ráda že se "jen" pokaká, mnohem horší je když to ven prostě nejde a nejde, to je pak masakr.