Co si pamatuju za celou historii, u nás nikdo od rodičů žádný dárek nedostal (ale určitě by to radost udělalo). Jednou si jeden fotřík vzal před všemi slovo a za naši práci poděkoval. bylo to shodou okolností taky dřív vedoucí, takže věděl, že tím udělá velkou radost. většinou totiž člověk spíš slyší stížnosti, že dítě pak doma mělo rýmu, vlak měl zpoždění, poničil si boty apod.

obdivuju, že to v dnešní době ještě někdo dělá, mnohonásobná byrokracie, alergické děti, přísnější hygiena... zdarma, když se dá jezdit po světě a po brigádách.

jestli jim chceš udělat radost, něco jim dej. u nás to zvykem nebylo.