Kamarádka má syna, co byl jako malé dítě vykoženě asociál. Když šly po ulici děti, musela s ním přejít na druhou stranu ulice, na hřiště chodit až když tam nebyl. Byli jsme s nima na prodloužený víkden a za celou dobu tam na nikoho nepromluvil.

Ona ho dala do školky někdy po třetím rocde věku, dobře vybírala a našla úžasnou paní učitelku, která ho tak nějak pokud možno nenásilně zapojila mezi děti. Když jí říkala, že se v kroužku drží dětí za ruku, tak jí to skoro ani nevěřila. Možná, že kluk si zpočátku vytrpěl to nevím, ale do školky pak už chodil rád.
dneska je ve škole a i když společenský typ z něj nikdy nebude, tak už nemá takový problém se skamarádit.

Já bych měla poodbné obavy jako ty a takové hdítě bych do té školky asi nedala, nebo až tak nejdřív ve 4-5 letech.(moje dět šly obě před 4. rokem a bylo to tak akorát, dcera by to vládla i dřív, ale nebylo to nutné) Možná bych ho ochudila o zážitky a nové výzvy, nevím .
Každopádně chápu, já i když se snažím, tak se někdy nevyhnu tomu, že přenáším své vlastní zkušenosti a pocity do jisté míry na děti a je fakt, že ony to mohou mít celé jinak, vnímat to jinak....