Blizka pribuzna take takto nahle prisla o zrak (bohuzel zbytecne, kdyby ji lekari lecili a neodbyvali, tak mohla videt), tak mam zkusenost.
Tyfloservis je super zacatek. Pak je dulezite, aby ten clovek byl v prostredi, ktere dobre zna a je schopen se tam samostatne pohybovat - tj. napr. vlastni byt, kde si dojde sam na WC, vi, kde co je. Vyborna je tez knihovna E.Macana pro nevidome, lze tam stahovat spousty audioknih online - my to davame na USB klicek a pribuzna si to pak posloucha (koupili jsme ji prehravac, ktery to umi prehravat, pak jsem ji na nem jeste prednastavili rozhlasove stanice, ktere ma rada, aby je snadno nasla). Z dalsich pomucek pouziva hodiny pro slepce (mluvi cas, ze zacatku nevedela, jestli je den, noc, kolik hodin a pod), tzv.hladinku - takze si zvladne udelat caj a pak diktafon (misto zapisniku a pak ji ta osetrovatelka nahrava program rozhlasu na ted den). Jidlo vozi pecovatelska sluzba, ohriva si ho v mikrovlnce.
Ze zacatku to bylo pro ni opravdu hodne tezke, motala se ji hlava, orientace v prostoru atd. Po roce uz je to lepsi, posloucha audioknihy, radio, chodi na male prochazky, prijima navstevy... Ale i tak je to dost tezky zivot, ve starsim veku uz se s hulkou samostatne pohybovat nenauci, braillovo pismo taky ne. Aspon, ze jsou ty audioknihy a radio.
Pro chut do zivota mi asi nejdulezitejsi prijde byt schopen aspon castecne samostatneho zivota a najit si nejakou vec, ktera ji bavi (u nas ty audioknihy, prijimani navstev a navstevy kostela).