máme asi dost volnou výchovu a někdy poměrně striktní, jak tu čtu témata...

Podle mého emocionální výbuch není úmyslné zničení drahé věci. Úmysl je vědomé poškození něčeho, kdy by plánoval, že ublíží.

Za mne by to nebylo bez trestu a ano, trvala bych na tom, že se obejde bez něčeho, co je pro něho drahé na jistou dobu nebo vůbec. Ne, nezničím mu medvídka z první třídy. Jen si o tom promluvíme.
Taky o ceně - vyjádřeno finančně - věcí.

Někdo něco rozbije neúmyslně, někdo v afektu - před pár roky manžel v afektu a nerad, jak byl vzteklý, prostě něco hodil na stůl (už nevím, zda pomeranč nebo jablko) a sestřelil vázu, poměrně drahou a hlavně tu, kterou mi sám kdysi dal...

Já ji nerada oželela, on si to vyčítá vlastně dosud. Že to byla naše nejhezčí váza, pro něco i pocitová a že byl de..bil - v afektu.

Myslím, že velkým trestem pro dítě bývá už jen ten pocit, že v afektu učinilo něco, co vlastně nechtělo, nemělo, že to prostě vadí, že to stojí peníze, které se nelíhnou atd.